Dubaj včera vs. Dubaj dnes aneb nečekej na zítřek

Dubaj, město luxusu, neomezených možností a absolutního bezpečí, ještě tak by včera mnozí nazvali tuto arabskou destinaci. Před měsícem, kdy jsem tady trávila svojí dovolenou by mě nenapadlo, co se může stát a jak rychle se situace může změnit v to, co vidíme dnes. 

Blízkým východem otřásá válka, pláště hotelů, které jsme potkali či navštívili, najednou pohlcují plameny a my jen pozorujeme se zatajeným dechem další a další zprávy, které přináší nejnovější dění.

Tisíce našich i zahraničních turistů, kteří se těšili na svoji vysněnou dovolenou, teď řeší, jak a kdy se dostanou domů nebo, zda je bezpečné vyrazit na tu či onu památku. Vstupenky například na Burj Khalifu i Burj al Arab jsou stále v prodeji, ovšem je otázkou, kolik turistů má náladu se sem vydat při řešení situací se zrušenými lety a dronovými útoky. Někteří se nebojí a vyrazí do centra či na dubajskou fontánu, někteří naopak zůstávají na hotelových pokojích nebo v lobby pro větší pocit bezpečí.

Tahle nová realita je šokující a vytváří řadu otázek. Proč se to děje? Kdy to skončí? Co bude dál? To zatím nikdo neví, ale pro nás jako civilisty je nutné věřit.

Já osobně jsem měla Dubaj vysněnou dlouhé roky a jsem moc ráda, že jsem ji stihla vidět, takovou jaká byla včera a věřím, že ji opět uvidím v budoucnu bez poskvrny. Vidět Burj Al Arab v plamenech pro mě bylo moc smutné, každopádně věřím, že situace v budoucnu se umoudří a zase si budeme moct užívat ideální dovolenkovou destinaci v SAE.

Jedna pozitivní věc pro odlehčení  je to, že nyní máme v Praze hned dva Airbusy A380 společnosti Emirates, což se běžně nestává a můžete si je prohlédnout hned u terminálu 2, kde odpočívají a doufají ve svůj brzký návrat domů.

Každopádně ponaučení, které pro mě z toho plyne je to, že by si člověk měl opravdu plnit svoje sny tady a teď, protože absolutně neví, co se může stát zítra a zda se mu ještě někdy podaří je uskutečnit. Realita dnešních dní je tak dynamická a díky četným pohnutkům zahraničních vlád se může rychle měnit. Samozřejmě nám do života můžou přijít i jiné okolnosti než válka, které nám znemožní plnit si svoje sny, každopádně tato situace by nám mohla pomoct uvědomit si, co je opravdu v životě důležité a že někdy řešíme malichernosti, když v okolním světě se děje to, co se děje.

Po covidové pandemii, která má dnes šestileté výročí, jsem doufala, že světem tak rychle nezacloumají další tak velké události, které by nám znemožnili cestovat a najednou je to opět tu a zase se děje něco, co cloumá světem a nepřináší nic dobrého. Pevně věřím, že si všichni brzo uvědomí, co je důležité a že to není krev a násilí a svět bude zase lepší.